Sudy? To snad ne?!

Podělím se s vámi o svou zkušenost. Jezdím na kříženečkovi hucula a shetlandského ponyho. Tahle malá obluda se jmenuje Zefýr. Projdu se trochu do minulosti...

Byla sobota, leden, jako teď. Venku svítilo sluníčko, nádherné počasí. Vyjeli jsme na vyjížďku. Nejdřív jsme šli krokem, po chvíli klusem, a za okamžik už jsme cválali. U koní jsem byla asi půlrok, ale v sedle jsem se udržela. Jedné holce trošku blbnula kobyla, tak jsme na ni počkali. Zefýr chvilinku stál, a pak se pode mnou složil na kolena, lehl si, a začal se válet. Než jsem zaregistrovala, co se děje, převalil se přeze mne. (V té době byl ještě celkem hubený, takže jsem přežila =D) Trenér mne nabádal, ať mu škubnu udidlem, tak jsem trhla, Zefýr vyskočil na nohy, a celou cestu už byl jako beránek.

Nebylo to naposled, a ani poprvé, co si takto dovolil, ale po pár škubnutích toho nechal. Tím chci taky říct, že to vyše: Nesmíš koni škubat v hubě, mohlo by se mu něco stát! Je to sice pěkné, ale kdybych byla v té samé situaci například s norikem, nevím, jestli bych uvažvala o tom, jak to udělat tak, aby ho to nebolelo. Nemůžete koni škubat v hubě jen tak, preventivně, ale jednou za čas to tomu koni neublíží. Kůň je silné zvíře, ne postavička z cukru ;)

                                                  Tweeety