Sbohem...navždy

Před pár lety jsem jela do stáje. Den probíhal jako každý jiný. Udělaly jsme práci a pak jely do lesa. Když jsme se vrátily, majitelka stáje nám dala ještě za úkol poklidit stáj a pak jít vyhřebelcovat kobylku Nivušku. Byla to kobylka na které jsem se učila jezdit. S kamarádkou jsme začaly dělat práci. Povinnosti se nám nějak protáhly a na Nivušku už nezbyl čas. Řekly jsme si s kamarádkou, že ji vyhřebelcujeme zítra. To jsme ovšem netušily co nás čeká. Nasedaly jsme na kolo a já se naposledy ohlédla do výběhu. Nivuška tam stála a dívala se na mě. Odvrátila jsem hlavu a odejela. Druhý den jsme opět s kamarádkou jely do stáje, ale něco bylo jinak. Nikdo se s námi nebavil a všichni byli takoví smutní. Zeptaly jsme se co se děje a řekli nám, že Nivuška v noci zemřela. Byl to šok! Vůbec jsme nevěděly co dělat. Nezmohly jsme se na nic. Tehdy jsem jen cítila jak se mi do očí derou slzy. Bylo mi tak hrozně líto, že jsem tam za ní tehdy nešla. Byla to má poslední možnost a já jí nevyužila. Nikdy si neodpustím, že jsem se s ní nerozloučila...

Žij každý svůj den jako by byl poslední...-*Malina*