Chceš válku? Máš ji mít!

     V úterý (29.4.2014) jsem byla na koních s Jančou.
     Přijely jsme a šly si odložit věci do sedlovny. Tam jsme potkaly Tamaru s nějakými dvěma holkami. Zeptala jsem se, jestli máme počkat venku. Ona, že mám vykydat box od Astry. Nic těžkého. Měla jsem vykydáno, a tak jsem se zeptala, jestli si mám zajít pro koně. Ona, že ne, že tam zajde s těmi dvěma holkami.
     Přivedla Astru, předtím mi i řekla, že budu jezdit stejně jen na ní. Říkala jsem si, jestli to je pomsta za to, co jsem ji řekla na skypu. Za to, že mi dala Astru, jsem ji v duchu moc lichotivě nenazvala.
     No dobře, tak jsem ji vyčistila a začala jsem sedlat. Ještě než jsem začala sedlat ona na mě: „ Máš dobře vyčištěná kopyta?“ „Hej, ne asi, když už je koním čistím přes rok,“ to jsem si řekla jen v duchu. Normálně jsem ji odpověděla: „Ano, mám.“ Tak mi teda řekla, ať si nasedlám.
     Nepomohla mi totálně s ničím. Díky bohu, že jsem tam měla Janču. Podbřišník jsem si dotáhla si po půl roce opět sama.
     Když jsem dostala povolení nasednout, tak jsem nasedla a jela směrem na jízdárnu.
     Nejdříve krokem. Pak asi sedm koleček klusem s neustálým pobízením. Mezi tím se mi ještě stihla jednou postavit na zadní a několikrát si zacouvat. Po těch sedmi kolečkách v klusu následoval cval. Astru dostat do cvalu je děs běs. No nakonec jsem si zacválala dohromady asi tři kolečka. Potom už jsem nestačila s dechem, píchalo mě v boku. Přešla jsem teda s Astrou do klusu. Samozřejmě jsem se nevyhnula kousavým poznámkám typu: „Proč necváláš?“ Já jsem ji pěkně odsekla: „Už nemůžu, potřebuju si dát chvilku pauzu,“ „No to je super, že ty si potřebuješ dát pauzu, když ten kůň je rozehřátý, mohl by ztuhnout.“ Jela jsem kolem Janči: „To je trenérka za včechny prachy!“ „Máš pravdu!“ odpověděla jsem ji na to.
     Až jsem se pořádně vydýchala, opět jsem naklusala a potom i nacválala. Prý, že mi strašně lítají ruce. OK, nemám je úplně v klidu, tak jak mají být, ale alespoň to nemusela říkat tím stylem, že když to neudělám tak je po mě.
     No, Astra mi udělala jedno pěkného kozla. Vyskočila a ještě vykopla zadníma. Useděla jsem to a hned ji pobídla do cvalu. Tuto hodinu mi udělala strašnou radost. Cválala skoro celé jedno kolečko i po těch našich hodně malých krátkých stěnách.
     No Tamara zase zaperlila. „Máš krátké třmeny,“ řekla mi za polovinou hodiny. Já ji opět odsekla: „Jezdím s takto dlouhými třmeny už nejméně měsíc a nikdy jsi mi na to nic neřekla.“ „všimla jsem si toho teprve teď!“ štěkla na mě. Udělala jsem ignor a jezdila takto dál.
     Řekla mi, že mám osmičkou změnit směr. Zkoušela jsem si to představit, ale vyšlo mi z toho, že pak pojedu na stejnou ruku na tu, na kterou jsem doteď jela. Tak jsem si z osmičky udělala diagonálu. Zřejmě si toho ani nevšimla. Bodejť by si všimla, když celou hodinu byla na tabletu. Zase klus a cval.
     Ke konci hodiny si zašla pro Frenkyho. A zde jsem vykopala válečnou sekeru. V duchu jsem si říkala: „Chceš válku? Máš ji mít?“ Proč jsem ji vyhlásila válku? Protože mi dala Astru, která se se mnou minulý týden stavěla na zadní. To jsem s ní slezla, že se bojím. No tak mi ji zřejmě dala naschvál. Ale jak se říká: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ A přesně toto přísloví na to později pěkně sedělo.
     Už jsem krokovala asi deset minut a Tamara na mě: „Na jízdárnu.“ Nepochopila jsem ji a tak jsem se zeptala: „Mám ještě krokovat?“ „Říkala jsem ti, že máš jít na jízdárnu.“ „Na jízdárnu?“ zeptala jsem se velmi pochybovačným hlasem. „Do maštale,“ prskla na mě a pak jak by se na chvilku zamyslela a řekla: „Promiň“. Ještě, že se omluvila.
     Chtěla jsem odsedlat Astru, ale nějaká holka si ji po mě brala na ježdění. Tak jsem předala Astru a šla se pořádně vydýchat a napít.
     Až jsem se dostatečně vydýchala, tak jsme šly s Jančou za koňmi Rozdělily jsme pamlsky a chvilku tam pobyly.
     Potom jsme se šly dívat, jak jezdí Tamara a ta holka. Ne „vůbec“ nevysedávala i s rukama. Zvedaly se ji tak o deset cm.
     Potom s Frenkym chtěla najet na překážku. Minimálně sedmkrát ji to buď objel, nebo nepřešel do cvalu a tak ho nenavedla na překážku. Potom ji to asi sedmkrát skočil. Jednou mu nevyšly kroky a tak to s Tamarou lehce hodilo. No, a pak ji to dvakrát skočil brzo. To byla nádhera pro moje oči. S Tamarou to pořádně škublo a dopadla na přední rozsochu. Musí být pěkně nabitá. I když se ji to tolikrát nepovedlo tak skákala dál. Skoro vždycky dopadla při doskoku do toho sedla jak pytel brambor. Při nájezdu na překážku, cvalu, se předkláněla. Frenky se nedíval na překážku, ale díval se na mě a na Janču. Přísloví opravdu fungují.
      Pak začalo pršet. Zeptala jsem se Tamary, jestli chce pomoc odvést koně z pastviny. Řekla mi, že jo, a ať vezmu Berta. Opět pomsta nebo se ho bojí? Pro mě to pomsta nebyla, protože se ho na rozdíl od ní nebojím. Přivedly jsme s Jančou Berta a daly ho napít. Tamara přivedla Tora a ta holka Kamilu. Ani jedna jim nedala napít.
     Pak jsem zavolala mamce, ať pro nás přijedou. Mezitím jsme šly čistit Tora. Skončily jsme s čištěným, zašly jsme si pro věci a šly si sednout na lavičku. To už pro nás mezitím přijel odvoz. Dokonalé načasování.
      Za tento den musím opravdu moc pochválit Astru, která dokázala, že když chce tak ji to jde. Sice to počáteční couvání, kozlík a vzpínaní nebylo super, ale konec ano. Tamaře ukážu, že nejsem nějaký srab a budu jezdit klidně na Astře. I když mi Astra po dnešku nevadí, chtěla bych i na Frenkyho. Takže si hezky zajdu za Míšou a zeptám se ji jestli můžu jezdit i na Frenkym. Frenky je totiž Tamařin miláček, a tak mě na něho nechce pouštět. Zatím mě na něho pustila jen dvakrát. Jednou, protože tak Astra nebyla a podruhé, protože jsem ji řekla, že na Astře do rybníka nepojedu. Jednou si mi totiž lehla. Jo, pustila mě na něho ještě jednou a to jak se mi Astra vzpínala. To neměla na vybranou, protože s Astry jsem slezla s tím, že na ni už nepůjdu.

s Astrou (ne na Tamaru se dívat nebudu)